Na této stránce naleznete možnou inspiraci pro stavbu kamenného zahradního krbu s udírnou a pergolou.
K práci na této stránce mne přiměl fakt, že v začátcích, po rozhodnutí tuto stavbu realizovat jsem musel dlouho hledat na netu podklady, týkající se stavby
zahradního kamenného krbu. Inspirace podle fotografií nebylo mnoho, postrádal jsem podrobnější postupy a podobně. Zde tedy předkládám naše dílo s tím, že snad někomu pomůže v nelehkých začátcích hledání postupů a informací. Přeji Vám mnoho úspěchů a hlavně pevné nervy a vytrvalost !
Do stavby krbu jsem se pustil sám z několika důvodů - cena (podstatně ušetříte oproti realizaci firmou), dalším důvodem je těžký výběr solidní firmy v dnešní době a v
neposlední řadě také z důvodu relaxace a odpočinku od programátorské práce.
K řešení svépomocí jsem potřeboval již dříve nabyté zkušenosti ohledně zedničiny, podporu rodiny a nějaký ten čas. Protože stavět se dá jen od jara do podzimu, člověk má také jiné činnosti ap. a tudíž pracuje
na stavbě, když to časové možnosti dovolí, stavba trvala cca 2 roky. Na druhou stranu je nutno přiznat, že stavba svépomocí dá člověku zabrat a musíte se potýkat se spoustou problémů. Pokud to vše ale vezmete jako výzvu (jako já) - s chutí do díla.
Co se týká kamene, nejlepší je použít kámen, který již někde stál, např. ze staré stodoly ap. Měl jsem to štěstí, že kamarád v obci kousek od nás takovou stodolu měl a zrovna ji potřeboval zbourat.
A tak jsem se zařadil mezi frontu čekajících (neboť kámen je nedostatkové zboží - myslím tím za odvoz  ). Klasický štípaný lomový kámen jsem
hned na počátku zavrhl, sice by stavba byla podstatně jednodušší, ale chtěli jsme mít krb opravdu "přírodní".
|
|
Množství materiálu, ač se to nezdá bylo větší než malé - šlo o cca 16 přívěsných vozíků za automobil kamene, a cca 100ks 40kg pytlů suché betonové směsi
(nemám možnost skladovat velké množství písku, suchá směs ma konstantní vlastnosti i když je dražší, a přivezl jsem si vždy jen potřebné množství).
Podstatné informace jsem čerpal ze stránek pana Bc. Jaromíra Šiguta ( http://sigut.cz/krb.htm), za něž mu touto cestou děkuji.
Před začátkem stavby je třeba mít rozmyšleny alespoň základní rysy, neboť v průběhu, i když je třeba občas improvizovat by se některé věci již těžko měnili.
U našeho krbu jsme tedy chtěli vlastní krb, samozřejmě s možností grilování a to jak na roštu, tak na kameni, ale tak i na otočném rožni, dále prostor na pivní chlazení,
a samozřejmě udírnu, jejíž provoz by byl nezávislý na krbu (tedy možnost udit a grilovat zároveň). Dále jsme chtěli na krb navazující odkládací a přípravný prostor, který by vyřešen stavbou boční části na pravé straně krbu.
|
Začínáme
Pokud již máme nějakou rozvahu, je dobré alespoň v základech si ji hodit na papír, doplnit alespoň rámcově míry atd. Dále je třeba vybrat vhodné místo, u nás to bylo v sousedství domku se studnami pro zahrádkářskou kolonii,
který tak tvoří závětří a soukromí (samozřejmě časem bude tato stěna za živým plotem, člověk nerad kouká do zdi).
Další věcí, sice ne zrovna příjemnou je ohlášení na stavebním úřadě. Přece jen se jedná o stavbu a nikdy nevíte, kdy s tím bez ohlášení můžete mít problém.
Na stavebním úřadě požadovali vyplnění formuláře a stručný nákres + vyjádření sousedů. Vzhledem k dobrým vztahům to nebyl problém. Po cca 14 dnech jsem měl ohlášení stavby v poště, takže jsem mohl bez problému začít budovat.
Z nářadí jsem potřeboval samozřejmě zednickou lžíci, vodováhu, provázek se závažím (olovnici), pár latí, plochý štětec, kus molitanu (nebo houbu) a
spárovací špachtli
.
Na obrázku vpravo je hodně hrubý a víceméně jen orientační náčrt našeho krbu, po kliknutí na obrázek se otevře ve větší velikosti.
|
|
|
Základy
Na základech doporučuji nešetřit a to ani hloubkou, ani materiálem. Protože u nás jsou zahrádky v podstatě na dřívější bažině, resp. rybníku a pak následovala navážka,
je podloží opravdu hodně vlhké. Proto jsem pro jistotu kopal základy až do cca 90 cm hloubky. Nejhorší na kopání je jíl, který dokáže držet na lopatě opravdu pevně a jen tak se ho nezbavíte. Takže jílu jsem si užil dostatek a nikomu to nepřeju.
Základ jsem kopal samozřejmě v rozměrech a tvaru krbu - viz foto.
|
|
|
|
Po výkopu základů následuje jejich betonování. Pro můj základ bylo třeba cca 2m3 betonové směsi. Protože šlo o větší množství betonu, nechal jsem si jej přivézt na multikáře z
betonárky. Přesné číselné označení betonu neznám, ale stačí požadovat "beton na základy". Cena byla v té době kolem 2500,- CZK s dopravou. Do základů přišlo nepotřebné železo na zpevnění, a také kameny, které jsem dostal z výkopu při kopání základů.
|
|
Po asi 14 dnech zrání základu jsem mohl začít se stavbou. Do té doby jsem pracoval na přívodu elektřiny ke krbu
(pro osvětlení, pivní chlazení, pohon rožně, a dále pro osvětlení do budoucí pergoly). Použil jsem kabel, který "byl skladem" - tedy pro toto určení průřez nehorázných 4x4 mm2. Protože není předpoklad, že by se v těchto místech někdy jezdilo s těžkou technikou, kabel v "husím krku" jsem nijak zvlášť hluboko nedával (odhadem asi 20cm hluboko).
Kabel jsem vyvedl těsně vedle základu.
|
|
|
|
Začínáme
Protože jsem nikdy z kamene nestavěl, měl jsem z toho trochu obavu. Couvnout ale již nešlo a nakonec to tak hrozné nebylo. Je ovšem pravda to co se říká -
že stavět z kamene je jedna z nejpracnějších metod, a že kolikrát musíte celou hromadu přeházet, než najdete ten správný kámen.
Nejprve jsem začal tím, že jsem položil izolaci. Klasickou IPU jsem ořízl dle rozměru základu a na ni jsem začal s prvním "šárem". Nikde jsem nenašel přesný postup
zdění z kamene, resp. zda spárovat ihned nebo až po zatvrdnutí. U prvního šáru jsem tedy vyzkoušel spárování až po zatvrdnutí betonu, ale výsledek mne příliš neuspokojil. Proto jsem zvolil postup spárování
ihned při stavbě.
|
|
|
Pro zdění musí být použit "suchý" beton, jinak se samozřejmě vše rozjede. Prostě tak akorát, většinou mi stačil na jedno odpoledne kolec až dva (tedy pytel až dva suché směsi).
Používal jsem ten nejjemnější co ve stavebninách měli, skladem byly dva druhy betonového potěru, oba dva měli frakci písku v rozsahu 0-4 mm, ale jeden typ měl asi tak do 2 milimetrů, ten druhý měl opravdu až na hranici 4 mm a s tím se mi již pracovalo hodně špatně.
Po uložení kamenu do betonu, který byl na předchozí vrstvě jsem vyplnil spáry a pomocí spárovací špachtle natlačil beton do spáry asi tak 0,5 cm hluboko. Následně jsem jej touto pachtlí uhladil a vyrovnal. Po mírném zavadnutí jsem povrch upravil plochým štětcem.
Postačil velice mírně navlhčený, tím došlo k utěsnění spáry a jejímu vyhlazení. Také se tím zarovnali stopy po špachtli. Během práce je samozřějmě nutno kontrolovat rovinnost (resp. svislost) stěn.
|
|
|
|
|
Dalším krokem vždy po postavení části je důkladné omytí kamenů od cementu, neboť by na nich zanechal nesmazatelné stopy. K tomuto kroku slouží namočená houba, je třeba pracovat opatrně,
přebytečná voda z houby ráda stéká do čerstvě vytvořených spár a vyplavuje z nich beton ven.
Stavěl jsem víceméně obvodové zdi, neboť kamene jsem neměl zase až takové množství. Do vnitřku krbu padla bouračka, staré cihly a tašky. Samozřejmě bylo nutno to po částech
"prolít" řidším betonem.
Je třeba již předem vědět rozmístění zásuvek, vypínačů, osvětlení a podle toho zohlednit tahání kabelů. V levé části je vidět vybetonovaný základ ohniště udírny.
Je použit stejný beton, jako u zbytku stavby. Přemýšlel jsem o různých žárobetonech, šamotu ap. a nakonec po shlédnutí několika staveb jsem zůstal u klasického betonu, a toto řešení fugnuje uspokojivě (alespoň do dnešního dne )
V popředí je vidět vynechané místo na skříňku pro jističe.
|
Stavba postupně roste.
Topeniště udírny.
Topeniště pro udírnu je obdélníkového tvaru, vznikalo tak, že na vybetonovaném základu (viz výše) jsem vytvořil třemi deskami bednění stěn, je třeba nezapomnout na to, že strop topeniště se
směrem dozadu zvedá kvůli snažšímu odvodu kouře, takže je třeba desky uříznout s patřičným skosením. Po obezdění kamenem do výše úrovně dvířek a vyrovnání desek na základu a jejich zpevnění latěmi jsem mohl betonovat stěny.
Beton tedy drželo směrem dovnitř topeniště bednění, směrem ven kamenná obezdívka. Na pravé straně topeniště, kde krb pokračuje a není zde tedy kamená stěna jsem asi 10 cm od bednění nasucho postavil
několik šárů cihel, které bránily roztečení betonu doprava.
Použitá dvířka topeniště jsou klasická dvířka od pojistkové skříňky, bylo třeba k nim zhotovit rámeček, neboť v pojistkovce drží za panty umístěné v betonovém soklu skříňky.
Rámeček je svařen ze čtyř profilů L a opatřen z vnitřní strany čtyřmi kusy tenké pásoviny, určené k zazdění. Před zabetonováním je nutno v bocích bednění nechat otvory pro vyhnutou pasovinu, která se zaleje betonem.
Aby beton nevytékal, stačí utěsnění novinami. Sháněl jsem nějaká pěkná, již hotová dvířka, ale ceny jsou velmi vysoké,
Po cca dvoudenním tvrdnutí jsem bednění rozebral a vytáhl ven. Pak jsem pomocí vody s cementem a hladítka stěny "stočil" aby zmizeli veškeré praskliny a nerovnosti.
Strop vybetonuji až po dokonalém zatvrdnutí stěn.
|
|
 |
|
|
Po zatvrdnutí stěn topeniště udírny je třeba vybetonovat strop. Jak jsem psal již dříve, nepoužil jsem šamotové prvky a zatím vše funguje na jedničku. Strop se směrem dozadu zvyšuje, což usnadňuje cestu kouře do
kouřovodu. V zadní šásti stropu je otvor pro kouřovod o průměru 12 centimetrů. Kouřovod je vytvořen z hliníkové kroucené pružné trubky (prodává se přímo pro tento účel, tepelná odolnost do cca 140°C). I kdyby došlo v nejhorším případě k destrukci
trubky, zůstane zachován kouřovod v betonu, kterým je trubka v celé své délce obetonovaná.
Po uříznutí bednící desky o vhodné velikost, jejím podložení v topeništi a vyrovnání je třeba případné nerovnosti, kterými by beton pronikal dolů utěsnit, na to se mi nejlépe osvědčily
kousky starého lina, které jsou dostatečně pevné a dají se položit přes spáru mezi deskou a stěnou. U zadního konce desky jsem položil do místa budoucího otvoru kus zmíněné hliníkové trubky.
Následně jsem vše zalil betonem. Asi po dvou dnech tuhnutí jsem vyjmul trubku v zadní části a plochým sekáčem poněkud zvětšil průměr, aby šla trubka do otvoru snadno zasunout. Zároveň jsem se snažil,
aby byl otvor kónický shora, aby se pak dal kouřovod dobře zabetonovat.
Po čtyřech dnech tvrdnutí jsem odstranil bednění a opět strůpek stočil cementovou kaší.
Tím se uzavřely veškeré drobné prasklinky a strop uvnitř pěkně navázal na boční stěny. |
Pohled do topeniště udírny.
|
Stavba pomalu roste.
Připravená elektroinstalace.
|
|
|
Stavba krbu je již v polovině a tak je možné dát si v letním dni pauzu a připravit si nějakou dobrotu s točeným pivkem a trochou hudby :-).
|
Stavba krbu již dosáhla takové výšky, že je možné začít s přípravou klenby krbu. Snad jen malá poznámka ke strůpku prostoru na pivní chlazení - je vytvořen betonováním, kde jako
bednění posloužila na rozměr uříznutá dřevotřísková deska. Beton byl vyztužen opět několika kusy kari sítě.
|
Klenba krbu.
|
|
Nejprve je třeba si připravit bednění na kterém bude klenba spočívat, než zatuhne beton. Bednění jsem vytvoril ze dvou kusů dřevotřisky, nahrubo vyříznutých ruční okružní pilou ("maflem") do požadovaného oblouku. Následně jsem oba oblouky přibil na
prkno a pobil obloukové strany krátkými kusy prken, čímž jsem získal oblouk o tloušťce asi 15 cm, na kterém budou spočívat kameny.
S klenbou jsem postupoval tak, že jsem si nejprve připravil ploché kameny přibližně stejné velikosti.
Chtěl jsem pěkné spáry mezi kameny, které se lépe dělají polosuchým betonem, ale kamenný oblouk kvůli pevnosti bylo třeba zalít betonem tekutým, proto jsem zvolil postup nejprve vytvořit oblouk jako takový a následně jej dospárovat.
Pro vymezení spár jsem si připravil proužky dřevotřísky cca 1 cm tlusté, které jsem vkládal mezi jednotlivé kameny zepředu, aby mezi nimi vznikla požadovaná spára. Kameny jsem postupně stahoval vázacím drátem, popřípadě na stranách podkládal cihlami, aby se klenba "nerozjela". Samotnému člověku se to dělá poněkud hůře, ale
nakonec se vše povedlo a všechny kameny zůstaly svázané v jednom oblouku, připravené k zalití betonem.
Zadní strana kamenů končí v betonovém věnci, který je tlustý asi 10 cm. Tento věnec je proveden šikmým bedněním tak, aby
jednou stranou zalil kameny klenby, a jeho druhá šikmá strana tvořila zároveň počátek kouřové komory krbu (viz obrázek níže). Do tohoto věnce je vloženo několik armovacích prutů železa.
|
|
Po zabetonování jak věnce, tak samotných kamenů jsem netrpělivě očekával zatuhnutí betonové směsi, abych viděl, jak bude vypadat hotová klenba.
|
|
|
Výsledek mne mile překvapil...
|
|
...a po konečném zaspárování jsem byl s výsledkem více než spokojen.
|
Udírna.
 |
|
Udírna je umístěna v pravé části krbu. Přívod kouře z topeniště, umístěného pod odkládacím prostorem v levé části krbu je ohebnou hliníkovou trubkou, která je vedena pod zadní stěnou krbu (tedy v zadní stěně celého krbu). Tato trubka je opatrně obetonovaná, takže i kdyby došlo časem k její destrukci, kouřový kanál zůstane zachován.
Tato trubka je vyústěna v levé části udící komory.
Prostor udírny jsem vytvořil složením cihel "na sucho" do tvaru udírny, který byl o cca 10 cm na každou stranu větší. Měl jsem již postavenu zadní i přední kamennou zeď (zatím bez dvířek), takže ty posloužily jako opora cihel.
Dále jsem si opět vyrobil bednění tentokrát již v požadované velikosti a vložil jej do vnitřnního prostoru cihlového domečku. Následovalo zalití řidším betonem, který zatekl i mezi cihly a vytvořil pěknou a pevnou udící komoru.
|
|
Nyní bylo třeba vyrobit strop udírny. Vzhledem k lepšímu proudění kouře v udírně jsem zvolil šikmý strop. K regulaci odchodu kouře z udírny do komína slouží
komínová klapka (klasická kulatá klapka ovládaná pákou v kusu kulaté komínové trubky, zakoupil jsem hotové v železářství). Nejprve bylo nutno z velkého kamenu vytvořit "překlad" nad budoucími dvířky udírny. Po dospárování čelní stěny
následovala práce na strůpku udírny. Aby byl odchod kouře pozvolný, vytvořil jsem ve stropě pozvolné náběhy tím, že jsem nejprve na levé straně (směrem ke komínu) položil komínovou klapku v mírném spádu směrem od komína a
pak jsem vytvořil bednění stropu z dřevotřísky, na kterou jsem přibil kus starého lina tak, aby vytvořilo jakousi "vlnu" v jejíž nejvyšší části byla kouřová klapka. Pak jsem opět vše zabetonoval. Po odbědnění je strop podle lina pěkně oblý, nikde žádná ostrá hrana.
|
|
|
Kouřová komora krbu.
Obrázek je pouze ilustrační.
|
|
Kouřová komora (jak se tomu odborně říká) slouží jednak k navázání krbu na komín, k usměrnění spalin do komína, taky obsahuje t.zv odraznou polici pro
případ, že do komína foukne, aby se vítr otočil zpět po směru spalin.
Pro vysvětlení pojmů se vrátím o něco zpět. Pro správné vyzařování tepla by měl mít krb tzv. zrcadla, tedy boční stěny by se měli zužovat a zadní by se měla šikmo stáčet směrem dopředu.
U mne nebylo možné kvůli roštu a podmínkám kvůli pečení dělat boční stěny zešikmené, neboť pak by krb vycházel neúměrně široký. Stěny jsou tedy klasicky rovné. Zadní stěna je nad dvěma velkými kameny, které tvoří
zadní stěnu ohniště zešikmena směrem k přední stěně tak, aby mezi horní hranou tohoto zešikmení a zešikmením od klenby byla mezera cca 15 - 20 cm pro odchod kouře. Tato mezera je po celé délce krbu. Horní hranu tohoto zešikmení je nutno
zarovnat.
Nejlépe napoví následující obrázky.
|
Kouřovou komoru jsem vytvořil vybetonováním nejprve třech šikmých stěn (aby bylo možno bednění jednoduše vyjmout) opět na bednění z dřevotřísky (tloušťka betonu cca 10 cm). Po odbednění bylo třeba
místa, kde byly nerovnosti srovnat řidší mazaninou, a také bylo třeba do roviny srovnat odraznu polici. Po zatvrdnutí a vyjmutí bednění
přišlo na řadu vybetonování přední stěny.
Opět po dostatečném vyzrání betonu jsem přistoupil k postupnému obezdění kamenem. Pro vytvoření komínu jsem zvolil klasické "šalovací" tvárnice, které jsem skládal na sebe a postupně obezdíval kamenem.
V první tvárnici na kouřové komoře bylo nutno v pravé straně vyříznout otvor pro zaústění komínu z udírny. Na zabetonovanou kouřovou klapku v udírně jsem připojil opět flexibilní hliníkovou trubku a vytvaroval jsem ji z boku do komína.
Táhlo klapky jsem nastavil tak, aby vycházelo cca o 5 cm před krb, kde bude ovládací páka klapky. Toto táhlo jsem umístil do 1/2 coulové kovové trubky, aby se tato sestava dala bez problému zabetonovat a přesto zůstala otočná.
Následně jsem ji opět obetonoval, a obložil kamenem.
|
Komín.
|
|
Po vybetonování přední stěny kouřové komory následovalo usazení prvního "dílce" komínu - první šalovací tvárnice. Horní strana kouřové komory byla již betonovaná tak, aby měla vodorovnou horní hranu a
bylo možno tvárnici bez problému na otvor položit. Tvárnici jsem položil na řidší mazaninu, a pak po zatuhnutí následovalo obložení kamenem. Protože tvárnice má boční prolisy, dojde k pevnému spojení s okolním spárováním.
Použitím tvárnic tak ušetříme spoustu práce s vnitřkem komínu (tvárnice mají s¨dostatečně hladkou vnitřní stěnu), práce rychleji přibývá a nespotřebuje se na komín tolik kamene.
|
Kouřovod z udírny jde přes klapku opět pružnou rourou a následně se napojuje z boku do komína. Vše je nejlépe vidět z obrázků. V boční stěně tvárnice je vyříznutý otvor a konec trubky je zabetonovám.
Mezi vrchem krbu a patou komína je potom z kamenů vytvořen postupný náběh, ve kterém je z pravé strany kouřovod z udírny schován.
|
Pohled zezadu na komín před obezděním kameny
|
|
Pohled na dokončený komín
|
Zadní strana krbu.
|
Dokončení udírny.
Vnitřek udírny (kromě stropu) jsem kvůli izolaci (aby nedocházelo k rosení) obložil dubovými palubkami.
|
|
Palubky jsem do stěn přišrouboval na mosazné hmožděnky kvůli teplu, jde o mosazné trubičky s metrickým závitem a šroubem.
|
Pak již zbývalo jen osadit nerezové trubky a háčky na zavěšení dobrot.
|
|
Do dveří jsem na silikon přilepil jednoduchý teploměr (svého času za pár korun v supermarketu), rozsah 20 - 140°C.
|
A nakonec po prvním zakouření a vysušení udírny.......
|
|
.....již jen dobrou chuť.
|
Podrobnosti o roštu.
Detailní pohled otevřete kliknutím na obrázek, další obrázek
zde
|
|
Rošt je svařen z klasického hutního materiálu. Je vyjímatelný, aby bylo možno v případě opravy vadnou část pohodlně
opravit vně krbu. Ukotvení je provedeno tak, že spodní dvě účka jsou vzadu o něco delší a jsou zasunuty do hranatých otvorů v zadní stěně (kamenech) vyříznutých při stavbě
rozbrušovačkou. Tím je zajištěno, že se celek nepřevrátí, pokud se vysune dopředu kámen na pečení (tyto dvě části se opřou o vršek ve vyříznutých otvorech). Plánoval jsem také nějaké zajištění
proti posunu vpřed při vysouvání kamene, ale zjistil jsem, že celek je natolik těžký, že toto nehrozí, ani při těžkém kameni na pečení.
Rošt má pod sebou umístěn popelník. Dále existuje několik možností posunu nahoru a dolů, dle fotek je možno zasunout použitý rošt na maso
do různých pozic (tři trubky se štěrbinami), a nebo je možno posunout celou část s trubkami po boční pasovině, i když to moc nevyužíváme.
V horní části jsou přivařeny části otočného rožně, dodané s rožnící jehlou (raději jsem koupil hotové nerez řešení i s motorem). Rošty na maso mám dva, jeden rámeček s kamenem na pečení a jeden rošt v rámečku na klobásy (rošt jsem zakoupil a následně byl
zavařen do odpovídajícího rámečku).
Tato konstrukce vznikla za dlouhých zimních večerů a snažil jsem se v ní
předejít všem známým problémům, a pokud možno i těm, které by se mohli vyskytnout. Více asi napoví obrázky.
|
Po delší době provozu došlo k několika úpravám roštu jako celku. Nejprve jsem zvětšil popelník až před rošt, aby stékající omastek, ale i uhlíky padající předem končili v popelníku.
Další věcí bylo přivaření bočních "klapek", které usměrňují kapající omastek z boku kamene do popelníku, nejlépe asi bude vidět vše na obrázcích.
|
|
|
|
Další úpravou bylo navaření dvou kusů pasoviny na čelní stranu rámečku kamene na pečení. Při grilování slaniny nebo jídel, vyžadujících
grilování na omastku (třeba pečené brambory ), omastek odkapával čelní stranou dolů a často došlo k tomu, že při přikládání dřeva horká mastnota někomu kápla na ruku, což rozhodně
není zaviděníhodný zážitek. Pasovina je v přední části vykloněna směrem vzhůru, nyní tedy mastnota stékající dopředu odtéká tímto vytvořeným žlábkem do stran, kde odkapává do popelníku (napomáhají boční klapky popelníku). Zatím se řešení osvědčilo.
|
|
To je zatím vše. U krbu sice zbývá ještě obložit odkládací desku a spodek prostoru pro chlazení piva štípaným kamenem, a dále dobudovat
před krbem terásku a pergolu, ale to je zatím hudba budoucnosti. Až bude i toto hotové, fotky a popis přibudou.
|
2011
Jak jsem slíbil, doplňuji foto obložení prostoru pro pivní chlazení a odkládacího stolku vedle krbu.
Pergola
Protože s pergolou jsem měl obdobné problémy jako s krbem (pokud možno tvar, který nebude přebíjet oblouk krbu, tedy nepoužití nějaké stavebnice,
pokud možno nízkou cenu a nejlépe vlastní výrobu po shlédnutí několika děl lidí "od fochu"), nakonec to skončilo vlastním návrhem, rozvržením řeziva atd. atd. A protože možná i tohle někomu pomůže, dám sem
nějaký drobný popis a pár fotek.
Jak jsem vlastně začal ? Již od začátku jsem měl jasno v tom, že použiju (i když dražší, ale trvanlivější) řezivo z Douglasky, je to dříví, ze kterého se dělají
terasy okolo bazénů a dle informací je to jedno z nejtrvanlivějších polotvrdých dřev. Za nátěr jsem po konzultacích zvolil tenkovrstvou lazuru Sokrates Lazurit + napouštědlo.
Vlastní návrh pergoly vznikal v zimních měsících, musím poděkovat excelentním možnostem programu Google SketchUp (free). Jde o kreslicí / projektovací / kótovací atd. 3D software, který mi ušetřil
množství papíru a hlavně průšvihů typu "Pane mistr, třikrát jsem to zkrátil a furt je to krátký" . Návrh je možné otáčet, naklánět, měřit atd. atd. a to vše v prostoru v okamžitém 3D náhledu.
Výstup z tohoto programu je vidět na následujícím obrázku, na odkazu pod obrázky je výstup animace (nízká kvalita).
Návrh v aplikaci Google SketchUp.......
|
|
.....a skutečnost. (po kliknutí na obrázek větší foto)
|
Animace návrhu
|
|
Po návrhu následoval nákup materiálu, zakoupení jediných stavebnicových dílců a to oblouků na místo hambalků do krokví.
Zbytek dřeva je víceméně ze sortimentu OBI, i když je pravda, že než jsem dal dohromady potřebné množství,
projeli jsme pár marketů. I když v jednom měli cca padesát hranolů, vybral jsem jich rovných asi jen osm. Pomalu jsem to vzdával ale nakonec jsem měl po asi čtvrtém obchodu
káru plnou potřebného materiálu. Protože jsem měl k dispozici pouze unifikovaný materiál, musela tomu částečně odpovídat i konstrukce, takže tvar a jak to vlastně dát dohromady jsem musel řešit už ve fázi návrhu.
Menší problém jsem měl s vytýčením patek (potřebná přesnost), kde to nějakou tu hodinku trvalo, bylo třeba nejen dodržet tvar a odstupy, ale i vodorovnou vyrovnanost všech patek.
Pro vyšší stabilitu jsou standardní patky navařeny profilem I v délce cca 500 mm.
|
Stavba pomalu roste.
Sloupky jsou z hranolu 90x90x2000 mm, podélně jsou spojeny prkny 300x145x28 z obou stran, spoje jsou šroubovány na závitovou tyč M8 a navíc lepeny PU lepidlem D4.
|
|
Pro mne bylo největším problémem řezání úhlových spojů ruční kotoučovou pilou (mafl) s prořezem pouhých 55mm na trámcích 90mm. Je však pravda, že po několika pokusech to člověk dostane do ruky a pak to už docela jde.
|
|
|
První zkušební osazení lepených a šroubovaných krokví z hranolů 50x70x300 s obloukem.
Vše lícuje podle návrhu, takže jsem mohl pokračovat s dalšími krokvemi. |
Dokončení krokví.
|
|
Detail příčného křížení.
|
|
|
Všechny plůtky pergoly jsou na výsuvném kování, které je umožnuje během chvilky zcela vyjmout.
|
Práce pokračují budováním terasy pod pergolou
Nejprve začít s výkopem. Všechno pěkně ručně, není prostor pro mechanizaci, navíc je i všude podmáčený pozemek, takže byl problém i s odvozem vykopaného materiálu. |
|
Kopat, kopat, kopat... |
Po pár dnech je výkop 4 x 4 metry o hloubce 40 centimetrů konečně vyhlouben. |
|
Následují 4 tuny štěrku a příprava armování betonové desky. |
Následuje bednění kolem okraje a dokončení příprav pro armování. |
|
Po zabetonování desky do spádu následovalo obložení lámaným přírodním kamenem, tím je terasa dokončena (níže detail). |
2012
|
Dokončení pergoly - střecha. Zvolil jsem montáž makrolonových desek. Protože jsme ale měli požadavek částečného stínění před sluncem a také jsme se nechtěli zdola dívat na plast střechy,
zvolil jsem složitější přístup (jako obvykle ). Nejprve jsem tedy na horní část pergoly
položil rohože ze štípaného bambusu a přichytil je hřebíky proti posunu při další montáži. Dle rozměrů pergoly bylo nutno použít tři kusy rohoží 130 x 500 cm. Umístil jsem je tak, aby místo, kde se jednotlivé pruhy
stýkají leželo vždy uprostřed horní krokve, tím není spojení zdola vidět a plocha působí jednolitě. Následovalo položení příčných latí, jejich prošroubování do krokví, polepení samolepící mikropryží pod makrolon a poté montáž
desek. Více opět na fotografiích.
|
|
Po dokončení střechy jsem ještě doplnil čelo pergoly dvěma tenkými svinovacími
rohožemi, které je možno v případě ostrého poledního slunce spustit dolů a tím průčelí zastínit.
|
Doufám, že tento popis bude alespoň někomu k užitku,
neboť každý začátek je těžký a když se není čeho chytit, je to ještě těžší. Tímto jsem vděčný všem, kdo prezentují svoje fotky, návody, postřehy ap. na netu, bez nichž bych svoje dílo dohromady nedal. Kontakt pro případné dotazy naleznete zde.
Jste  návštěvníkem této stránky.
| |
